Nechtěl skončit v pořadu "Jste to, co jíte"

• Kateryna Kushch
• 17. 9. 2016

Rozhovor s programátorem, Jakubem

PROGRAMÁTOR, ŠERMÍŘ A TEĎ FITNESÁK?

Nadšené "Jdeme na to!" odstartovalo dnešní rozhovor. Už jsme ve druhém patře Kubova výšlapu, výzvy, která odstartovala měsíc zpět. Kluk, který si rozumí s kódem, si začal rozumět i se zdravým životním stylem. A líbí se mu to! Na nic si nestěžuje, nikdy nenadává a hubnutí ho vůbec nebolí... překvapivě.

Doteď jsi žil běžný život programátora, ale rozhodl ses pro změnu. Jak vypadal tvůj dosavadní život? A co tě vedlo ke změně? 

Život programátora zní docela vážně, ale pro mě je to spíš koníček, který se proměnil v mé zaměstnání. Fakt jsem se v tom našel, ale v poslední době se mi nechtělo do práce. Byl jsem unavenej a nic mě nebavilo. Byly i týdny, kdy jsem to jen tak proseděl, protože jsem neměl žádnou energii. Tak jsem začal zkoumat, čím to tak může být. Pak jsem si řekl, že litry Red Bullu, kafe a smažená, nezdravá jídla by asi přivedla do hrobu každého. Hlavně jsem začal mít i pravidelné bolesti břicha, což naznačovalo, že asi něco nebylo v pořádku. Díky klukům, kteří vymysleli tuhle výzvu, se mi mění život. 

Red Bull, káva, smažené... To opravdu nezní moc lákavě. Řekni nám popravdě - chceš se doopravdy změnit nebo je to pro tebe jen challenge, který za pár měsíců zase opustíš?

Já sám jsem se pokoušel zhubnout mnohokrát. Už od 15 let jsem silnější, ale bod zlomu přišel na vysoké škole. Tam jsem si totiž začal vařit sám rychlá a smažená jídla, pít Red Bull. Přes týden jsem seděl u počítače a neměl jsem žádný pohyb. O víkendu jsem chodíval na dlouhé procházky, ale to nestačilo. Bohužel jsem neměl silnou vůli ani motivaci. Zdravotně jsem na tom byl ale o dost lépe, takže mne to nenutilo hubnout tolik, jako nyní. Uvědomil jsem si, že už to není žádná legrace a musím s tím začít něco dělat. Když ne teď, tak nikdy.

Pohyb je velká a důležitá součást našeho života. Děláš nějaký sport? Máš své koníčky?

Ano, určitě souhlasím. Ke sportu jako takovému jsem nikdy nebyl. Odjakživa chodím na dlouhé procházky, o víkendu nachodím i 15 kilometrů. Když jdeme na túru, tak mám v nohách i 30 km. Mým největším koníčkem je šermování. Šermu se věnuji už 7 let. Začalo to nevinně jen s pár lidmi a teď se scházíme ve větších skupinách. Každý víkend jezdíme na různá místa v ČR a poslední rok i do zahraničí. Už jsme byli v Polsku,  Maďarsku, na Slovensku a teď se chystáme do Holandska a na Ukrajinu. Historky, jak jsme bojovali o přežití a potkali opravdové piráty, nechám raději na příště. 

Šermíř a programátor, dobré duo. Kuba ale přidal do svého života ještě jednu záležitost a vytvořil trio. Jak? Zařadil zdravý životní styl a začal směřovat k lepším zítřkům.  

Místo modro-červeného vraha Red Bulla, pije čistou vodu. Do práce vstává s úsměvem i když prší. Přítelkyni už vymluvil pečivo a když stojí ve frontě v obchoďáku, tak se při pohledu do cizích košíků sám sebe ptá "jak to můžou jíst?" .To pečivo a sladký, no fůj. 

Tvůj životní styl je nyní opravdu pestrý a zajímavý. Jak to zvládáš časově? A co všechno jsi musel změnit?

Ze začátku bylo trochu složité zvyknout si na věci typu "ovocný půst" nebo taky víc pohybu. Každý den nachodím 6 - 10 kilometrů, o víkendu okolo 15 km a ještě cvičím. Největší pokušení pro mě byl již zmiňovaný energyťák. Nedávno jsem si jeden koupil, ale nakonec mě nepřemluvil, abych ho vypil, tak jsem ho vyhodil do koše. Přešel jsem na čistou vodu, vynechal veškeré šťávy a dochucovadla. Ano, i tohle vám může ubrat nějaké to kilo na váze. Jím lehčí jídla, ale maso je samozřejmostí. Naopak jsem vynechal bílé pečivo a mléčné výrobky. Začal jsem jíst víc čerstvé zeleniny a ovoce. Jednou týdně si dávám ovocný den, kdy jím celý den jen ovoce. Všechny tyhle změny jídelníčku mi přinesly pocit lehkosti a 10 kg dole.

Když má člověk výrazné změny v jídelníčku, tak mohou negativně ovlivnit jeho osobní pohodu. Únava, špatná nálada a někdy i velké chutě na něco nezdravého. Jak to působí na tebe a jaké změny pociťuješ? 

Tak největší změna je úbytek 10 kg. Zaprášené věci ve skříni už můžu provětrat, protože mi jsou. O co menší velikosti, o to větší jsem fešák! Přestalo mě bolet břicho a energii si už nemusím kupovat v plechovce. Jídelníček mi sednul a každé ráno je skvělé, protože se tak cítím. 

S Kubou jsme měli opravdu zajímavý rozhovor. Nikdy jsem si nemyslela, že život programátora může být tak funny. Vyprávěl mi různé historky ze šermování, cestování a životní zážitky.

Všichni jsme pocítili na Kubovi pozitivní změnu, ale ještě není konec. Krize totiž přichází po dvou měsících a Kuba je pořád ještě na začátku. Náš markeťák ho má na očích doma ve vedlejším pokoji a my v kaceláři. Takže pokračujeme dál a držíme palce!